HLUCHAVKA BÍLÁ – Lamium album L., HLUCHAVKA NACHOVÁ – Lamium purpureum

Za svůj latinský název vděčí květu, který připomíná tvar otevřené tlamy (lamos - chřtán, jícen). 
Podle řecké mytologie byla prý Lamia milenkou Diovou. Když jeho žárlivá manželka Héra zabila dítě zrozené z tohoto svazku, Lamia se pomstila tím, že začala požírat děti šťastných matek. Stala se z ní bájeslovná obluda, kterou se strašily děti, aby byly hodné.

Časem si však tato krásná bylina získala velkou úctu, a právem. Využívá se hlavně v ženském lékařství - zde hodně vnímám to podobenství z řecké mytologie. Užívá se při slabé, nepravidelné menstruaci, bílém výtoku.  Posiluje dělohu, pomáhá při jejím zánětu.

Muži si zde přijdou také na své. Hluchavka pomáhá při zánětech prostaty, kdy uvolňuje močové cesty a ulehčuje močení.

Při vředech, ekzémech, análních trhlinách, mokvavých ranách, křečových žilách, otocích a hemeroidech se přikládají obklady z celé, vyvařené nati.

K přípravě sedacích koupelí, které jsou velmi prospěšné při svrašťování ledvin, křečových bolestech dělohy, eventuálně k výplachům při bílém výtoku, se připravuje odvar z celé čerstvé rostliny vařené 2-3 minuty.

Nálev z hluchavky má lahodnou chuť, zklidňující účinky, podporuje metabolismus, prospívá dýchacích orgánům a patří mezi "krev čistící" byliny.

Mladé lístečky hluchavky můžete přidávat do salátů. Osobně velmi ráda "vycucávám" nektar z květů. :)

TIKTURA Z HLUCHAVKY

5 PL sušených květů zalijeme 1/2 litrem 50% lihu a macerujeme 10 dní v dobře uzavřené lahvi. Občas protřepeme. Slijeme, přefiltrujeme, užíváme 10 - 20 kapek při nespavosti.

HLUCHAVKOVÝ LIKÉR

1 litr žitné pálenky, 3 hrsti čerstvých květů (sbírají se jen bílé a žluté květy, dají se snadno vyloupnout).
Nálev dáme na 5 - 6 týdnů na teplé, světlé místo. Přefiltrujeme a několik týdnů ho necháme dozrát ve sklepě. Likér připravený z čerstvých květů má nasládlou chuť.

 

KOPŘIVA DVOUDOMÁ – co o ní možná ještě nevíte :)

Pro naše předky byla jednou z nejdůležitějších rostlin, jež jim poskytovala výživu, oblečení a léčení.

Když neolitické kmeny vymýtily lesy, aby měly kde postavit osady, kopřivy vyrazily na velkých plochách a lidé je brzy začali používat. Přes svůj tvrdý a nepříjemně pálící exteriér, skrývá kopřiva úžasnou dobrotu (někdy velmi podobná určitým lidským povahám). Poskytovala lidem vlákno na provázky, rybářské sítě a látky předtím než se začal pěstovat len.  Vlákna z kopřiv jsou velmi silná, a proto se z nich ve Skotsku tkalo ještě v 17.století, kdy se z nich dělali prostěradla, rubáše a ubrusy. Když v I. světové válce došly zásoby bavlny, používalo Německo a Rakousko na výrobu ošacení vlákna z kopřiv.

Jako jídlo byly kopřivy zastoupeny ve všech jarních polévkách. Obsahují vápník, sodík, železo, mangan, vitamíny A a C. Ve Skotsku se kopřivy přidávaly k syřidlu pro výrobu másla a sýrů. Vařené s kaší z ovesných vloček se podávaly dobytku, který trpěl zácpou, nebo sloužily prostě jako píce pro dobytek.

Kopřiva podporuje víc jak 40 druhů hmyzu, kteří žijí výlučně na ní, včetně mnoha druhů motýlů, i babočky. V pozdním létě se ptáci živí množstvím  semen, které kopřivy  produkují.

Jako rostlina bohatá na fosfáty, vyluhovaná v dešťové vodě, je ideálním zeleným hnojivem.

Staré známé ošlehávání těla kopřivami, z dob starého Říma, přináší úlevu od bolestí kloubů a podporuje krevní oběh.

Pokud spojíme charakteristiku kopřivy s lidskými vlastnostmi … je snadné odmítat „pichlavé“ lidi, kteří nás znervózňují. Tato obrana však může skrývat jejich skutečné dary. Kopřiva nás učí, že něco zpočátku nepříjemného (osoba či situace), se může transmutovat v něco cenného.